Na klasickou otázku: "Čím bys chtěla být, až budeš velká?" Jsem vždycky odpovídala: "malířkou".

​

Víc než malování, mě vlastně bavilo kreslení tužkou a časem jsem kreslila i portréty na zakázku.

​

Nejsem v rodině první, kdo tvořil portréty. Můj dědeček se vyučil fotografickému řemeslu už za první republiky, což v té době byla vzácnost a nemálo lidí v okolí by našlo ve starých albech jeho fotky.

​

Nejrychlejší způsob, jak se naučit fotit, je používat výhradně manuální režim. Mě k tomu donutila zajímavá metoda focení, kdy na moderní digitální fotoaparát připevníme starý kinofilmový objektiv. Veškerá automatika je pak mimo provoz a člověk musí pochopit, jak správně nastavit všechny parametry.

Krajinky i makro fotky pořízené starosklíčkařskou metodou mají zvláštní snový nádech.

V současné době fotím s fool-frame zrcadlovkou Nikon D750.

Mému manželovi patří dík, že mě ve focení podporuje.  On stejně jako já nepotřebuje sledovat televizi, prostory kde by jinak mohl být obývací pokoj, kompletně zrekonstruoval a vybavil jako fotoateliér. 

Můj ateliér je vybavený také různými rekvizitami, zejména pro focení dětí.