Jak jsem chtěla být malířkou

a jak jsem se nakonec zamilovala do focení, tak jako můj dědeček

Na klasickou otázku: "Čím bys chtěla být, až budeš velká?" Jsem vždycky odpovídala: "malířkou". Ale víc než malování, mě vlastně bavilo kreslení tužkou a časem jsem kreslila i portréty na zakázku.

Nebyla jsem v rodině první, kdo tvořil portréty. Můj dědeček se vyučil fotografickému řemeslu už za první republiky, což v té době byla vzácnost a nemálo lidí v okolí by našlo ve starých albech jeho fotky.

Já jsem naše staré rodinné fotky od dětství obdivovala, stejně jako historický harmonikový fotoaparát Doppel Anastigmat Eurynar, který nám po dědečkovi zůstal.

​

Náš dětský pokoj sousedil s temnou komorou a pamatuji si, jak jsme v ní vyvolávali černobílé fotky z dětských táborů. Už tam začala moje láska k focení, která ale zesílila

až s příchodem digitálních foťáků.

Jak jsem objevila stará skla

a jak jsem s nimi chodila po horách, spala na pláži i ležela v ranní jinovatce

Říká se, že nejrychlejší způsob, jak se naučit plavat, je skočit do vody. Nejsem si tím jistá, ale vím, že nejrychlejší způsob, jak se naučit fotit, je používat výhradně manuální režim. Tak člověk nejlépe pochopí, jak jednotlivé faktory ovlivňují výslednou fotku. 

​

Mě k použití plně manuálního režimu včetně ručního ostření donutila zajímavá metoda focení, kdy na moderní digitální fotoaparát připevníme starý kinofilmový objektiv. Veškerá automatika je pak mimo provoz.

​

Předností těchto objektivů je zpracování z kvalitních materiálů - skla a kovu, které oproti dnešním plastům vydrží věky. Tyto objektivy možná nejsou tak ostré, ale zato vytvářejí na fotkách podivuhodné efekty a snový nádech.

​

Dlouho jsem takto fotila hlavně krajinky a různé detaily v přírodě. Postupně jsem přešla i  na portréty touto starosklíčkařskou metodou.

​

K čemu jsou dobré blesky

a jak mi manžel pomohl zařídit si fotoateliér

Focení v přírodě mám ráda, vznikají při něm nádherné snímky, ovšem počasí člověk neovlivní a focení venku je často o štěstí.

​

Naproti tomu světlo v ateliéru máme pod kontrolou v kteroukoliv denní i roční dobu. Studiové blesky jsou zajímavou alternativou k přirozenému světlu a jejich použití otvírá zcela nové možnosti. 

​

Mému manželovi patří dík, že mě ve focení podporuje.  On stejně jako já nepotřebuje sledovat televizi, a tak prostory kde by jinak mohl být obývací pokoj, kompletně zrekonstruoval a vybavil jako fotoateliér.  Navíc před vstupem do ateliéru je ještě přípravná místnost, kde se můžou zákazníci převlékat, nebo se nechat upravit pozvanou vizážistkou.

​

Focením ovšem moje práce nekončí, retušování je dalším důležitým krokem a mě práce na fotkách ve Photoshopu velice baví a stále se učím nové triky, jak fotky zdokonalovat.